Od porodu v porodnici k porodu doma

 

 

Ivka

Tak i já přidávám svůj porodní příběh. A rozdělila jsem to na odstavce, kdyby někdo chtěl přeskočit nějakou kapitolu :)

 

Jen ve stručnosti: moje první těhotenství 2 roky zpět bylo klasické, ničím nevybočujícím z řady. Poctivě jsem absolvovala všechny vyšetření, porod byl klasický nemocniční. Začal od rána nepřestávající silnou "menstruační" bolestí. Už večer jsem byla z toho unavená. O půlnoci praskla voda, v 1:00 jsme byli v porodnici. Měla jsem jednu kontrakci za druhou. Myslela jsem si, že to bude rychlovka. Leč v porodnici se to zpomalilo. Když jsem i po 12 hodinách silných kontrakcí stále nebyla otevřená ani na prst, řekla jsem si o epidural. Pak následoval i oxytocin. Ve finále tlačení na břicho, řízené dýchání, syna tahala PA za hlavu (viděl muž, já naštěstí ne) a narodil se až kolem 20:00. I přes sliby okamžitě přestřihli pupečník, zbytečná separace na měření a vážení. 

Stres na šestinedělí, že po kojení nenavážím za 3 dny ani 10 g, mi PA v den odchodu vnutila pro syna příkrm, protože měla pocit, že snad umře hlady (jeho porodní váha 4180 g). Nevzpomínám na to ráda :(

 

Když jsem na začátku tohoto roku otěhotněla podruhé, věděla jsem, že toto už znovu absolvovat nechci. Ani "poradny" u gynekologa, ani porod bez zkušeného doprovodu. Volba padla na vlastní PA a Vyškov. V dubnu jsem se tam vydala na prohlídku. Byla jsem tam evidentně s nejmenším břichem, ale prostě jsem to nechtěla nechávat na poslední chvíli. A dobře jsem udělala. Už tam jsem věděla, že ani s vlastní PA to není to místo, kde chci rodit. Staniční sestra na mě dojem neudělala. Ba naopak. Ta "alternativní" porodnice rutinně nastřihává, podává ergomethylen, dotepat nechají max. 10 minut a když je potřeba, tak i vlastní PA se MUSÍ podřídit pravidlům nemocnice, protože ta ji zaměstnává.

Takže nač si platit PA, když mi pak seberou dítě pod nějakou záminkou a PA mlčí, aby nepřišla o job, jako se to stalo mojí kamarádce. To bych podruhé nepřežila.

Na začátku 5. měsíce jsem měla jasno: rodím doma! 

 

Stávající PA jsem dala sbohem, protože nechtěla mít s porodem doma nic společného. Našla jsem si novou PA a začla chodit do poradny k ní. Sbohem jsem dala též svému gynekologovi, který nepřenesl přes srdce, že nechci dál chodit k němu do poradny a když jsem si přišla pro žádanku na UZ v 21. tt, tak mi při odchodu z ordinace neodpověděl na pozdrav. V závěru těhotenství jsem se přeregistrovala ke gynekoložce s tím, že po ní chci akorát krevní obraz a pak že přijdu na kontrolu v šestinedělí. Neměla nic proti. Hurá!

 

Minul termín porodu a já se každý den zaobírala tím, kdy to teda už přijde. Prvního syna jsem rodila 39+4 a nějak jsem počítala s tím, že i druhé dítě se narodí v termínu. Ale byla to zkouška trpělivosti a nyní vím, jak snadno může žena, chodící na kontroly do nemocnice, podlehnout naléhání doktorů a nechat si porod vyvolat. Jsou to nervy. A oni si důvod nebo spíš záminku? vždycky najdou. 

 

Můj porod začal ve 41+5. Odpoledne jsem si chtěla pospat se synem a když mě asi potřetí vzbudil tlak v podbřišku, bylo mi jasné, že už je to tady. Kolem 17 hodiny jsem synovi říkala, že dnes se mu narodí sestřička nebo brácha (a tím dnes jsem si toužebně přála, aby to bylo do půlnoci). Jenže když jsem si od 19:30 do 20:30 měřila mobilní aplikací na měření kontrakcí počet stahů, zjistila jsem, že je to bída. Sotva 5 stahů, které sice trvaly téměř minutu, ale nebolely, nepotřebovala jsem prodýchat, snad by na mě ani nikdo nepoznal, že se něco děje. Takže jsem odložila mobil s tím, že to ještě potrvá a nemá smysl dávat PA vědět.

 

Sotva jsem ale odložila mobil, přišla vlna na kterou už nešlo nedělat "aaa" a na konci jsem si potřebovala přitlačit. No do pr... Co je to za rychlej zvrat? Muž to z obýváku uslyšel, přišel a jestli teda už fakt nechci zavolat PA. Jen jsem hlesla: "Ty volej a řekni jí něco." PA si poslechla 2 moje kontrakce, zahlásila, že okamžitě jede a kdyby to nestihla, že máme volat a poradí, co dělat. No, nakonec to stihla. Dorazila kolem 21:30, ulevilo se mi. Jak jsem si myslela, že ji nebudu u porodu potřebovat, že bude moct sedět s mužem v obýváku a jen občas nakouknout za mnou, tak mě její přítomnost v pokoji dodávala pocit jistoty a klidu a nechtěla jsem, aby šla pryč. 

 

Střídala jsem polohy, z kleku do dřepu, na bok, na chvilku postavit, pak zas na všechny 4. Byla jsem nahá, okno dokořán a bylo mi vedro, jak v největším parném létě. PA vedle mě zabalená v dece. Prý jestli může zavřít okno, že pro miminko tu pak bude zima. Hm, nevím, mně je strašny vedro. Studenou sprchu taky nechcu, ve vaně mi není pohodlno. Tak nějakou dobu měním pozice a pak PA říká, že za chvíli tu bude miminko, že všechno jde, jak má. Já jí to moc nevěřím. Kontrakce jsou sice silné, ale pauzy mezi nima docela dlouhé. Tipuju tak 2-3 minuty. Intervaly se prostě vůbec nezkracují a to mě mate. Ale když jsem asi potřetí v kontrakci zařvala "Kurva to bolííí!" a PA zavřela okno, věděla jsem, že nekecá. Asi na 3 kontrakce jsem si lehla na záda, abych nabrala síly na finále. Pak na 3 kontrakce na bok, na další 3 na všechny 4. Při průchodu ramínek prdla voda a bylo to. Miminko mi PA pošoupla pod nohama, přiskočila k mobilu a hlásí: "23:31". Ty vole, já jsem to fakt stihla! Blesklo mi hlavou a už jsem držela miminko. A bylo mi jedno, že nevím, co se nám to narodilo. Zjistil to za pár minut muž, když se podíval pod deku. Druhej kluk a téměř o půl kila těžší než prvorozený syn. Náš druhý syn se narodil 29. 9. a vážil 4640 g. Já jsem vyvázla s lehkou oděrkou hráze, kterou jsem si ani nedala zašít.

 

Užili jsme si nerušený bonding, dotepání pupečníku. Na první přisátí se náš drobeček potřeboval prospat a zvládli jsme to ještě tu noc asi okolo 3 ráno. Pak jsme se všichni přemístili do ložnice, kde se zrovna probudil i starší syn (kupodivu jsem ho neprobudila já a ani sousedi si nestěžovali -bydlíme v paneláku) a aspoň mohl hned přivítat svého bráchu. Pak všichni tři chlapi usnuli a já jsem zírala do tmy a zabrala jsem až když se začlo rozednívat.

Moje technické poznatky k porodu doma:

- Na poslední chvíli jsem tu ve skupině chytla info, že je dobré mít 3x povlečenou porodní postel. Já to udělala jen 2x a i to stačilo. Ale to asi kvůli tomu, že mi voda praskla až uplně nakonec. Takže po porodu se ta horní hrůza oddělala a s miminkem jsme leželi v čistém. Moc dobrá věc :)

- Co jsem vymyslela až během porodu a bylo taky super, tak na koberec v porodní místnosti jsem roztáhla piknikovou deku. Je velká, nepropustí a neklouže, takže skvělá ochrana koberce při případném prasknutí vody. Kdyby mi to došlo dřív, koupíme i dvě. Jedna na zemi u postele a druhá uprostřed pokoje při pochodování po místnosti.

- Co jsem nevymyslela a příště bych udělala, tak na zeď u postele přibít nějakou ochranu zdi, deku nebo tak něco. My jsme tam nic neměli a když rupla voda, tak to trochu s krví nahodilo zeď a máme vymalováno :D

 

- Stávající pediatra našeho staršího syna nám odmítla z důvodu místa porodu převzít do péče mladšího syna. Dnes obdržela dopis s žádostí o vyjádření, proč tak učinila a budu to řešit dál. Nehodlám se smířit s šikanou doktorů a budu si stěžovat. Tímto bych chtěla podpořit i ostatní ženy, které se s tímto setkaly, aby to nenechávaly být. Když už se nic nezmění pro ně, tak aspoň pro jejich dcery nebo ženy jejich synů. Kdyby někdo chtěl vědět, jak na to, ať se přidá do skupiny Podpoříte mne v osvětě? 

Tam najdete všechno.

 

Domácí porody jsou prudce návykové. Já jsem v žádném případě nepočítala s víc jak 2 dětma. Nyní už si tím tak jistá nejsu. 2 měsíce po porodu jsem stále plná euforie a nejradši bych byla těhotná teď hned znovu :D