www.svobodamysli.cz

Můj porodní příběh

Jelikož sdílím Vaše porodní příběhy, ráda bych se s Vámi podělila o můj porodní příběh.

Filipek

Vše začalo 17.6.2014, kdy mi v půl šesté večer praskla voda. V té době byla u mě moje kamarádka a chystala jsem se za další. Tam už se Filípkovi nechtělo. Cítila jsem dva velké přívaly vody a byla jsem vysmátá. Zavolala jsem manželovi, aby se vydal na cestu a máminýmu příteli, aby mě odvezl do porodnice. Ještě jsem se nechala od mamky naposledy vyfotit s bříškem, abych věděla, jak bylo velké. Pořád jsem byla uvolněná, žádné kontrakce, všechno v pohodě.

Smích mě přešel, když jsem vstoupila do porodnice. Nemám ráda nemocniční prostředí, asi jako skoro každý, i když v někom může vzbuzovat jistotu a bezpečí. U mě je to spíš strach z toho, že nevím, co se bude dít. Udělali mi ultrazvuk a asi běžné vnitřní vyšetření, které mě zaskočilo tím, že mě hodně bolelo. Oznámili mi, že si mě tu musí nechat. Naštěstí tam se mnou manžel zůstal, za což jsem mu moc vděčná. Objednali jsme si nadstandardní pokoj, aby tam se mnou mohl být. Sestřička byla nepříjemná. Vadilo jí, že něco nevím, že to nemám nastudované. Když se mě ptala na jméno dítěte, řekla mi, že bude mít smůlu, když se narodil po svém svátku.  Jako prvorodička prý budu rodit dva dny. Paradoxně, když přišla na pokoj a byla jsem na záchodě, kde mi bylo nejlíp, mi řekla, že to nesmím, že porodím do záchodu. Když jsem se jí zeptala na její děti, tak žádné neměla, takže už chápu její reakce. V sedm hodin ráno, když se vyměnila směna přišla opravdu skvělá mladá sestřička, hned mi přinesla nafukovací míč, poradila manželovi, jak mi může ulevit. Byl to úplně jiný přístup. Moc jsem si jí neužila, protože už jsme jeli po kontrole na porodní sál. Jinak ostatní doktoři a sestřičky u porodu byli milí. Hodně nám nechávali soukromí, za což jsem jim byla vděčná. Šla jsem rodit bez porodního plánu a neměla jsem žádné požadavky.

Filípek se narodil až v 10:36. Do té doby to bylo hodně dlouhé, namáhavé a náročné. Měla jsem pocit, že to nikdy neskončí. Vadilo mi, že mě často monitorovali, kdy se nemůžu hýbat. Když se ptali na oxytocin, souhlasila jsem. Následovala injekce proti bolesti. Vím, že jsem nadskočila, ale nebylo to zase nic tak hrozného. Pak nástřih, tři zatlačení a Filípek byl na světě.

Jsem šťastná, že se mi splnilo moje přání, že jsem rodila přirozeně, bez epiduralu a že mi Filípka hned na mě dali. Jsem ráda, že máme hned fotku Filípka po porodu. Díky nejkrásnějšímu okamžiku v mém životě, kdy jsem mohla poprvé spatřit svého krásného syna jsem byla nabitá energií. První noci jsem téměř nespala a jen jsem se dívala na ten zázrak. Byla jsem překvapená, jak je vše dokonalé, jak je příroda chytrá. Jaký je to dokonalý a krásný človíček.

Překvapila mě křenová omáčka k obědu hned po porodu, ale ráda jsem jí snědla, když jsem vynechala snídani - rohlíky s termixem. Měla jsem to štěstí, že jsem odrodila a byla bych schopná jít na pokoj sama. To mě ale nenechali, že se to nemá.  

Kdybych mohla udělat věci jinak, zkusila bych jiné polohy, nechala dotepat pupečník a nenechala se nastřihnout. Chtěla bych, aby Filípek byl hned po porodu se mnou delší dobu a vážení a měření počkalo. Také nevím jestli oxytocin pomohl nebo ne.

 

 

Aktuálně

Vytvořeno: 05.01.2018 - 14:42
Vytvořeno: 23.12.2017 - 07:57
Vytvořeno: 22.12.2017 - 22:56

NEWSLETTER

PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NOVINEK A DOSTANETE NÁVOD ZDARMA JAKO DÁREK

Facebook