Kojení je věda

Kamarádka, která právě porodila, se mě ptala, jak mi šlo kojení. A tak mě napadl další článek napsat na toto téma, kde se můžu podělit o mé zkušenosti.

Myslela jsem si, že kojení je zcela přirozené, že je to normální věc. Vždyť přece každé mládě se taky přisaje, nečte taháky a příručky a nikdo mu to neukazuje. Když mi dala kamarádka poprvé v těhotenství příručku na kojení, tak jsem se divila. Viděla jsem všechny ty obrázky a četla si návody a přišlo mi to šíleně složité. Nechala jsem to být s tím, že mě to v porodnici naučí.

Náš první syn Filípek se narodil o tři týdny dříve a měl jen 2,49kg. Asi díky tomu, že se narodil předčasně, se neuměl správně přisát. Vyslechla jsem si, že se svými bradavkami nebudu nikdy kojit ( a to je nemám vpáčené), jak to, že mi prsa nikdo nekontroloval na gynekologii (to mě měli kontrolovat? to jsem tedy nevěděla), kojit můžu jen s kloboučkem, kojit můžu jen bez kloboučku...Každá sestřička říkala něco jiného a já jsem z toho byla zmatená a vystresovaná. Náš odchod domů závisel na tom, aby přibíral. Byla jsem výhradný zastánce kojení a umělé mléko jsem za žádnou cenu nechtěla. A jsem moc ráda, že jsme ho nemuseli dávat ani jednou. Takže i pro milovníky kojení, mám dobrou zprávu, že to jde.

V porodnici jsem si odstříkavala mlíko a krmila ho přes prst stříkačkou. Doma jsem mu pak dávala svoje mléko z lahvičky. Je důležité zkoušet pořád přikládat, protože se tím podporuje přirozená tvorba mléka a taky se to tím spolu učíte. Zkoušela jsem kojit i přes kloboučky, ale doporučuji zkoušet bez nich. Děti se na ně prý naučí a pak to normálně nejde. Navíc se venku bojíte, aby Vám při kojení nespadly na zem. Doporučuji kojit vždy z obou prsů, protože myslet na to, které má být teď na řadě, je někdy opravdu náročné. A navíc nebudete mít jedno větší a druhý menší nebo alespoň nebude takový rozdíl:-). 

A ještě jedna nejdůležitější věc: krmte na požádání, tedy jak si miminko řekne. Nekrmte až za tři hodiny, miminka pak brečí hlady. Hodně mých kamarádech poslechlo sestřičky a dodržovaly poctivě tři hodiny. Až časem přišly na to, že miminku to nestačí a že by si ušetřily nervy a pláč, kdyby daly na svou intuici.

S druhým synem Kubíčkem nám šlo kojení mnohem lépe, asi proto, že byl donošený a také prsa byla na kojení zvyklá. Kojila jsem 2 roky a přestala jsem, až když jsem byla těhotná. Takže tělo vědělo, co má dělat. I přesto to nebylo, že by se hned lehce přisál a já věděla, jak ho mám přiložit. Zkoušela jsem to, volala sestřičky, nechala si radit a věřila, že to společně dáme. Vím, že je to hrozný pocit, když víte, že to miminko je na mlíčku závislé a teď to nejde. Nebo máte strach, že máte mlíka málo. Ale máte ho vždy tolik, kolik miminko chce a potřebuje.

Dejte si čas, všechno se učíte. Je to pro Vás oba poprvé. I když máte druhé miminko, neznamená to přece, že už vše musíte vědět a znát. Sama jsem překvapená, jak se spousta věcí zapomíná a to v tom žijete každý den.

I kdyby se Vám to nakonec nepovedlo a museli byste dávat umělé mlíko, není to přece žádná tragédie. Důležité je, že má co jíst a že jste oba v pořádku. Užívejte si miminka, ať už kojíte nebo ne. Zkuste se nad tím povznést a užívat si, že miminko máte. Až bude v pubertě, tak se Vás na to nikdo ptát nebude jestli bylo kojené nebo ne:-).