www.svobodamysli.cz

SÍLA PODVĚDOMÍ

Tento článek je ukázkou z knihy Elixír pro duši. V ní také najdete další články a praktické návody, které učím na kurzech a pomůžou Vám změnit Váš život.

Asi jste se setkali s tím, že máte myslet pozitivně a tím dosáhnete všeho, co chcete mít. Má to však jeden háček, o kterém se už tolik nemluví.
Nejde jen o to, co si říkáte, ale o to, čemu opravdu věříte, tedy čemu věří Vaše podvědomí na základě prožitých zkušeností. Záleží na tom, co máte uvnitř sebe. Jsou to Vaše zážitky a na základě nich vytvořené podvědomé programy Vaší mysli, které Vás řídí, ať chcete nebo ne. Podvědomá mysl je silnější než vědomá. Řídí nás a ovlivňuje z 90%, takže jen 10% tvoříme vědomě. 
 
Abychom mohli změnit své podvědomí, je třeba se podívat na situace, které jsme prožili a které v sobě máme uložené. Cokoliv, co jsme ve svém životě zažili, se nám ukládá do našeho podvědomí. Na různé situace si pak tvoříme své vzorce chování, které se automatizují a my podle nich vždy stejně reagujeme.
 
Uvedu jednoduchý příklad. Někdy v dětství se Vám mohlo jednou nebo dvakrát stát, že jste chtěli pohladit pejska a ten na Vás zavrčel. Cenil na Vás zuby, možná Vás i chtěl nebo mohl kousnout. Vytvořili jste si v sobě pocit, že se psů bojíte, nemáte je rádi, jsou nebezpeční, hlazení se nevyplácí nebo něco podobného.
Od té doby nemusíte mít rádi psy. A třeba už si tu jednu nebo dvě klíčové události ani nemusíte pamatovat. Prostě Vás neláká je hladit a nechápete, co ostatní na nich úžasného vidí.
 
Jsme jako vrstvy cibule. Dostáváme se do hloubky tím, že jdeme postupně po jednotlivých vrstvách. Náš strach ze psů nebo jiných zvířat představuje jednu z vrstev cibule. Vždy dostaneme informace, které potřebujeme pro tu chvíli vědět, abychom dělali jednotlivé kroky postupně. Duše vědomí nám umožní vše vnímat tak, jak zrovna potřebuje. 
 
Kdybychom dostali veškeré informace najednou, nedokázali bychom je zpracovat a byly by nám k ničemu. Může se tak stát, že v situaci, kterou jste řešili, najdete další odpovědi na Vaše otázky, tentokrát na jiná témata.
 
Další příklad: Budu chtít najít nového partnera, ale mám zkušenosti, že mě nikdo nechce. Tím, že si budu říkat: mám ideálního partnera, ho mít nebudu. Je to stejné, jako byste chtěli kávu a máte před sebou hrnek s čajem. Jen pouhým říkáním si, že chci kávu, se čaj nezmění. Nejdřív musím vylít to, co nechci, tedy čaj a pak nalít to, co chci, tedy kávu.
 
Když si zpracuji své zážitky s předchozími partnery a s tátou, nastane restart naší mysli. Vymaže se starý program, který mi nedokáže najít ideálního partnera nebo mi něčím brání ho najít. Vložím do své mysli nový program, že můžu mít nového ideálního partnera. Abych ho opravdu získala, musím ne doufat ani věřit, ale VĚDĚT, že ho můžu mít a nic mi nebrání v tom ho získat.
 
Pokud se takto nastavím, nic mi již nebrání a já začnu přitahovat toho ideální partnera.
A takto je to s každým naším přáním.
 
Možná se divíte, proč máte zpracovávat své zážitky s tátou, ten Vás přece nepodváděl. Ale mohli jste zažít, že třeba tatínek podváděl maminku, a tak už Vaše podvědomí podvod zapsalo.
 
Všechny naše zážitky se do nás ukládají. Včetně všech emocí, které jsme při nich cítili. Je to jako kniha, kde je vše popsáno. Abychom udělali změnu, musíme danou zkušenost vymazat a přepsat na jinou, kterou chceme. Působíme tím na naši mysl, přesněji na náš mozek, který si vytvoří nový vzorec, podle něhož bude nově reagovat.
Setkávám se s tím denně, jak nás jednotlivé, teď už vzpomínky, ovlivňují.
 
Například pan Karel začal kašlat. Když jsem se ptala, kdy kašel začal, bylo to před 35 lety, kdy se doma rodiče hádali a bylo dusné ticho. I když už máme pocit, že se nás to dávno netýká, tento zážitek nebo spíše toto období je v nás zapsané a skryté hluboko v našem podvědomí. 
Když se opravdu vcítíme do celé situace znovu, kde je nám například 10 let, rodiče se hádají a křičí na sebe, je nám z toho špatně. Můžeme cítit nepříjemné fyzické pocity, například strach v žaludku nebo něco jiného. Můžou nám vyhrknout slzy lítosti a bolesti, kterou jsme prožívali. Můžeme mít strach, že o jednoho z rodičů přijdeme. Nebo pocit viny, že se hádají kvůli nám. 
 
Z pozice dospělého Karla je tato věc minulostí a zapomenutým zážitkem. Z pozice dítěte je to trauma, které netrvalo jen pár minut, ale i třeba pár měsíců, někdy i let, protože hádky a křik byly na denním pořádku. 
 
Naše podvědomí nás upozorňuje současným kašlem, že chce něco vyřešit. Na terapii používám slovo vyčistit, je to stejný význam. 
Když se vrátíme do situace, kdy se nám vše stalo poprvé, pracujeme se skutečnou příčinou. Odstraníme jednotlivé emoce, kdy vymažeme tuto stránku a všechny popsané listy v naší knize života, které se vážou k této události. Nejen, že se nám uleví psychicky, ale také fyzicky.
 
Jak se pracuje s emocemi je vysvětlené v kapitole 23 Metoda Svoboda mysli.
 

Aktuálně

Vytvořeno: 05.01.2018 - 14:42
Vytvořeno: 23.12.2017 - 07:57
Vytvořeno: 22.12.2017 - 22:56

NEWSLETTER

PŘIHLASTE SE K ODBĚRU NOVINEK A DOSTANETE NÁVOD ZDARMA JAKO DÁREK

Facebook