Jak pomoci blízkému člověku odejít

Tento článek je z mé knihy ELIXÍR PRO DUŠI. Zveřejnila jsem ho proto, aby si více lidí umělo poradit s touto nelehkou situací. Další informace o mém ELIXÍRU PRO DUŠI najdete zde.

 

Stále častěji se stává, že cítíme nebo i víme, že už je čas odejít na jiný svět. Ale nechceme našeho blízkého člověka pustit, i když už je na tom opravdu špatně. Lékaři ho drží uměle při životě a náš milovaný už jen trpí. Není to život, ale spíše přežívání.

 

Obrátily se na mě dvě kamarádky, které byly zoufalé. Každá z nich měla v nemocnici jednoho prarodiče. S oběma to nevypadalo dobře a při životě je udržovala hlavně energie milujících blízkých, která je ale už neměla sílu uzdravit. Děti své rodiče nechtěly nechat odejít, protože jsou to pro ně jediná maminka nebo jediný tatínek.

 

Jak jim můžeme pomoci? Důležité je se sami sebe zeptat: „Co můžeme udělat proto, aby mohli v klidu odejít?“ V jednom případě pomohlo dát babičce fotku vnuka, kterého nikdy neviděla a často o něm mluvila.

 

A nejdůležitější věc je ta, aby nejlépe celá rodina dotyčné osobě vše odpustila. Dala jí najevo, že ji má ráda a dovolila odejít. Pomůže i to, když to uděláte jen sami za sebe.

 

Stačí to udělat jen ve své mysli tím, že si Vašeho blízkého představíte a řeknete mu, co chcete a nakonec mu vše odpustíte. Doporučuji také obejmout a říct, že ho milujete. Milujete jako krásnou bytost, která sem přišla na Zem a se kterou jste tu prožili krásné okamžiky. Odchod obou nemocných nastal 2. a 4. den po mé pomoci.

 

Odpuštění, obejmutí a slova MILUJI TĚ samozřejmě můžete použít kdykoliv na kohokoliv, s kým cítíte, že si potřebujete zlepšit nebo vyjasnit vztahy. Nemusí to být jen součástí této smutné události.

Odpuštění znamená OD-PUSTIT, tedy od sebe pustit. Je to ozdravný a úlevný proces, který Vám pomůže cítit se zase dobře.

 

Přeji všem krásnou a dlouhou cestu životem a důstojný a rychlý odchod zpět do světla. Do našeho domova, odkud pocházíme a kde se zase všichni sejdeme.

 

Děkuji. V pondělí v noci jsem se za všechny rozloučila, odpustila a řekla, že ho máme rádi. 

 

Bylo to zvláštní, měla jsem zavřené oči a viděla osvětlenou mlhu, se kterou jsem si povídala až jsem z toho usnula… Vzbudila jsem  se úplně zpocená… Ještě jsem si zopakovala hlavní myšlenku. To už spíš pro sebe, abych měla pocit, že je to ukončená diskuze a pak v klidu usnula.

 

 

Líbí se Vám tento článek? Dejte prosím like nebo ho sdílejte se svými přáteli. Moc Vám děkuji.