Co znamená nemoc - co nám lékař neřekne

Tím nechci tvrdit, že jsou lékaři špatní nebo abyste k nim nechodili. Jen chci upozornit na možnost, že k nim nebudete muset chodit tak často, když na sobě budete pracovat, budete chtít porozumět sami sobě, poslouchat, co nám tělo říká a hledat souvislosti ve svém životě. Ne-moc znamená nemít moc, ztratit moc nad svým jednáním, nad svým životem. Nejlepší vysvětlení nemocí najdete v knize od Luise L. Hay Miluj svůj život nebo Uzdrav své tělo. Vysvětlení v ní vždy sedělo.

 

Tělo nám dává signály, když děláme něco, co se nám nelíbí, co je proti našemu přesvědčení a je na nás, jestli ho posloucháme nebo ne. Nemoc nevzniká ze dne na den, je to něco, co děláme pomalu a postupně, jdeme proti sobě a děláme, že je to v pohodě, že se to přece tak má, že je to normální, dělají to všichni a jednoho dne z toho může být syndrom vyhoření. Nemyslím teď jen vážné nemoci, ale třeba už jen zdánlivě normální rýma. Když ji máme jednou na podzim, když všichni kolem nás prskají bacily a půlka kanceláře a známí jsou zrovna v tomto období také nemocní, nevěnujeme tomu pozornost. Ale když jen co se z rýmy uzdravím, tak ji mám zase, protože se stihli nakazit další lidé okolo mě a třeba si myslím, že v metru vždycky bude někdo nemocný, kdo mě nakazí, tak už nám to může začít připadat divné a říkat si, proč zrovna já. Já si myslím, že můžu být zdravá, i když jsou kolem mě lidé nemocní. Nejsem často nemocná a pokud mi něco je, tak vím, že to má svůj důvod a na něj se snažím přijít, aby se mi daná nemoc neopakovala. Rýma znamená mentální zmatek, takže pokud mám dlouhodobě rýmu, kterou samozřejmě nechci mít, tak je dobré si uvědomit, z čeho mám zmatek v hlavě? Co řeším ve svém životě? Co se mi nelíbí? S čím bojuji, co bych měla dělat a co dělám? Co chci dělat jinak? Když si uvědomím, co opravdu chci, rýma přestane nebo se neobjeví další.

 

 

Ani úrazy nejsou náhoda. Většinou je máme proto, že si buď chceme nebo máme odpočinout nebo se zamyslet nad tím, co nás opravdu ničí, například práce, kde je dlouhodobý stres, napětí a práce už nás dlouho nebaví a děláme ji s odporem, nechutí a čekáme, co zase bude. Vím, že se to snadno říká, píše, radí a těžko dělá. Ale je dobré si uvědomit, že žijeme jen jednou, jsme tady proto, abychom si užívali života, ne abychom trpěli. Kde budeme za rok, pět let, deset let? Opravdu chceme takhle žít pořád? Nepřáli bychom si něco jiného? Co chceme předat svým dětem, které nás kopírují a vidí, jak žijeme? O čem, že ten život vlastně je? O lásce, pozornosti nebo jen o práci a povinnostech? Samozřejmě nejde si pořád jen dělat, co chci a co mě baví, ale vše by mělo být v rovnováze.  Pokud budu chtít mít doma uklizeno a nikdo to za mě neudělá, opravdu mi nezbývá nic jiného, než uklidit. Ale nemusím to dělat s nechutí a odporem. Můžu se těšit na výsledek, jak to budu mít doma krásné, čisté a útulné.

 

Stejně tak je to s vážnými nemocemi. Vím, že nejde jen tak lusknout prstem a zbavit se vážné nemoci, že máte bolesti, trápí Vás to a cítíte se na dně. Ale věřím a vím, že můžete změnit svůj postoj, změnit to, jak ji vnímáte. Smířit se s tou nemocí. Mám i zkušenost z praxe, kdy klientka trpěla epilepsií. Po jedné terapii se záchvatů nezbavila, ale prodloužila se doba dalšího záchvatu o 14 dní, což mi přišlo jako zázrak, že je to vůbec možné. Byla to moje první zkušenost s vážnou nemocí a byla jsem opravdu mile překvapena. Nejdůležitější ale bylo to, že se změnilo její vnímání epilepsie. Už se netrápí, že ji má a záchvaty bere jako součást života. Důležité je, že i když mám jakoukoliv nemoc, rozhodnout se, že jsem tady a můžu žít. I když si musím něco hlídat a v něčem mě má nemoc omezuje, tak to můžu brát jako součást svého života. I přesto se můžu radovat, že můžu dělat to, co mě baví. Můžeme žít dál plnohodnotný život. Jít ven, procházet se přírodou, nastavit tvář hřejivým paprskům, pustit si oblíbenou hudbu, sejít se s přáteli, napustit si vanu, pustit si oblíbený film. Vzpomeňte si na to, co Vás vždycky bavilo. U čeho jste vydrželi tak dlouho, že jste přestali sledovat čas, ať je to skládání puzzle, cvičení, háčkování, vyšívání, ruční práce, malování, psaní, skládání básniček, modelování nebo jakékoliv tvoření. Je tolik možností, co všechno můžeme. Když si je uvědomíme, hned nám bude lehčeji.

 

Máme rodinu, kde nás všichni milují. I když se hádáme, i když jsme na sebe naštvaní, tak je to část nás a jsou to naši nejbližší a milují nás stejně jako my je.

 

Přeji nám všem, ať jdeme za svým srdcem a najdeme si to, co nám dělá opravdu radost. Hledejme souvislosti, ať se nemusíme dlouho trápit. Mějme zase moc nad svým životem, jen my si ji můžeme vzít zpět a jen my sami víme, co je pro nás nejlepší a co opravdu chceme.